Uznání v práci je nezbytnou motivací k dalším výkonům. Je to dokonce základní potřeba.
Bez důvěry, sebeúcty a uznání od ostatních se v práci nemůžeme cítit dobře. Většině pracovníků však tyto projevy přesto scházejí, a myslí si, že je nikdo dostatečně neocení, 45 % zaměstnanců se pochvaly nedočká vůbec.
Většinou jim chybí uznání nadřízeného. Ze studie, kterou provedl Anact (Francouzská národní agentura pro zlepšení pracovních podmínek), vyplývá, že pouze každý druhý zaměstnanec si myslí, že si ho nadřízený váží, zatímco 72 % z nich se domnívá, že je uznávají kolegové. Tváří v tvář pandemii koronaviru a s ní spojené (nucené) práci na dálku se téma uznání jeví ještě palčivější. Je to i tím, že jsme si uvědomili, jak důležité jsou pro společnost pozice zdravotních sester nebo pokladních, o jejichž roli se předtím mluvilo jen zřídka.
Museli jsme „uznat“, že jsme na řadě těchto „základních“ profesí závislí. Pro mnohé se uznání v práci stalo ústředním tématem.
Dali v tomto období zaměstnavatelé najevo větší uznání svým zaměstnancům? Podle průzkumu Welcome to the Jungle, uskutečněného během nouzového stavu, se pouze 15 % respondentů dočkalo více uznání od zaměstnavatele. Většina z nich (65 %) uvedla, že se nic nezměnilo.
Co přesně znamená „uznání“ ve světě lidských zdrojů? Jak ho definovat? Odkud se bere? Pokud jste v roli manažera, jakým způsobem můžete nejlépe ocenit práci svého týmu? Měli byste to dělat jinak, když vaši podřízení pracují na dálku? V tomto e-booku jsme pro vás připravili shrnutí o tom, co se skrývá pod pojmem uznání v práci a jak může být vyjádřeno (materiálně nebo symbolicky). Dočtete se, jaký dopad na něj měla koronavirová krize, práce na dálku a firemní kultura. Nabídneme vám praktické rady, jak zlepšit firemní kulturu uznání.
V tomto e-booky
S tím, jak se práce na dálku stává čím dál běžnější, je třeba změnit zvyky, praxi a strategie. To se týká i problematiky uznání. Jak zajistit, aby zaměstnanci na home office zůstali motivovaní a cítili se uznaní? Jak vyjádřit uznání, když ani manažeři, ani kolegové spolu nemohou „normálně” interagovat, zejména pokud jde o neformální výměny informací a řeč těla, které jsou v kanceláři zcela běžné?
Pocity a vyjádření uznání nejsou v určitých firemních kulturách náhoda: rodí se z osvědčených postupů, vědomých rozhodnutí a promyšlených HR strategií. Pokud jde o politiku ocenění a uznání, existuje celá řada postupů, kterými ji lze zlepšit.
Daniel Coyle v knize The Culture Code vysvětluje, že „emoční bezpečnost je základem kultury“. Emoční bezpečnost však vychází z každodenních sociálních interakcí – výměny pohledů, objetí, okamžiků sdílení, které jsou přesně vyjádřením formy „existenčního“ uznání. A říkají nám: „Vidím, že existuješ.“ „Vidím,že k nám patříš.“